Přihlášky do náboženství

Začíná nový školní rok a s ním i vyučování náboženství na školách. Zde si můžete stáhnout přihlášku do náboženství pro své dítě:
Přihláška pro děti 1. ročníku
Přihláška pro děti 2. - 9. ročníku

Pastorační kalendář

Právě jsem dokončil Pastorační kalendář (září 2009 - leden 2010).
Ke stažení (ve formátu PDF) je na této adrese. Bude také k dispozici v kostele v tištěné podobě.

Centrum pro rodinu nabízí poradenství

Centrum pro rodiný život nabízí od září 2009 rozšířené poradenství:

Pastorálně-terapeutická poradna (MUDr. Jitka Krausová)

Problémy víry, psychické problémy otázky osobnostního růstu. Poradenská služba probíhá v dopoledních i odpoledních hodinách, po předběžném telefonickém přihlášení.

Manželská a rodinná poradna (Mgr. Vít Hušek, Th.D.

Problémy osobní, partnerské, manželské, rodinné a v mezilidských vztazích. Poradenská služba bude každý čtvrtek v odpoledních hodinách, po předběžném telefonickém přihlášení.

poradenství v obtížných životních situcích (Bc. Marcela Řezníčková)

Problémy v náročných životních situacích jako např. úmrtí blízkého člověka, situace při rozpadu rodiny, trýznivé prožívání současného životního stavu apod. Probíhá každou středu po předběžném telefonickém přihlášení.

Termín návštěvy v kterékoliv poradně je nutné předem telefonicky dojednat na telefonu Centra pro rodinný život.

Bližší informace o poradně a termínech získáte na adrese:

Centrum pro rodinný život, Biskupské nám 2, 772 00 Olomouc

Tel. 587 405 250-3, E-mail: rodina@arcibol.cz

V Ježíšově gravitačním poli

Následovat Ježíše Krista znamená, že můžeme a musíme podniknout přímou cestu proti silám přízemní přitažlivosti, proti silám sobecké přitažlivosti, proti pídění se po hmotě i proti nejzazšímu uspokojování rozkoše, která se mylně zaměňuje se štěstím.

Následování je cestou přes prudce dravou a rozbouřenou vodu. My ji můžeme přebrodit pouze tehdy, když se nacházíme v gravitačním poli lásky Ježíše Krista, s pohledem upřeným na něj a jsme-li podpíráni novou gravitační silou milosti. Ona nám umožní, abychom s rozhodností šli k pravdě a k Bohu. To nedokážeme jen vlastními silami.

Kardinál Joseph Ratzinger

Hlavní pouť na Křébech

Bůh nade vším a nade všemi

Mimo dobrého Boha... není nic stabilního, vůbec nic! Život skončí, štěstí pomine, zdraví se zničí, i dobré jméno může být napadeno. Jsme pomíjiví jako vítr... Všechno nenávratně odchází, všechno se řítí.

Ach, můj Bože, můj Bože! Jak velice jsou politováníhodni ti, kdo se honí za každou pomíjivou věcí!... Honí se za nimi, protože příliš milují sebe, avšak jejich láska není správně uspořádána. Milují se láskou sebestřednou a láskou ke světu, usilovně hledají sebe, zajímají se více o tvory než o Boha. Proto nikdy nejsou jejich touhy naplněné a nemají v sobě pokoj; jsou neustále těkaví, zmítaní nespokojeností a zmatení.

Svatý Jan Maria Vianney

Profesionálové „svatého“?

Nikdo není svému pánovi tak blízko jako jeho sluha, který má přístup i do nejsoukromějšího prostoru jeho života. V tomto smyslu “sloužit” znamená blízkost a vyžaduje též důvěrný vztah.

Tento důvěrný vztah však v sobě skrývá i určité nebezpečí, které spočívá v tom, že „svaté“, se kterým se neustále setkáváme, se pro nás stane rutinou. Vyprchá tak posvátná bázeň plná úcty. Pod vlivem všech zaběhnutých zvyklostí již nejsme schopni přijímat onu velkou, stále novou a překvapující skutečnost, že On se stává přítomným, promlouvá k nám a dává se nám.

Proti zevšednění oné mimořádné reality a proti lhostejnosti svého srdce musíme bez oddechu bojovat neustálou obnovou vědomí vlastní nedostatečnosti a zároveň milostí, která spočívá v tom, že On se svěřuje do našich rukou.

Benedikt XVI.

Fotoalbum z malého tábora 2009

Takže k dispozici jsou už i fotky z malého tábora. Tady je malé fotoalbum. Postupně budu doplňovat fotografie. Zatím jsou tam fotky z prvního dne.

Slavnosti v Želči

Slavnost 70. výročí posvěcení kostela v Želči je již tento víkend - plakát s programem najdete zde.

Novéna před výročím posvěcení chrámu

27. 8. 2009 – 70. výročí posvěcení kostela sv. Bartoloměje v Želči

Duchovní novéna před slavností posvěcení chrámu

Novénu ve formátu PDF lze stahnout zde.

Novénu zahájíme mší svatou v úterý 18. srpna 2009 v 7 hodin v Želči.

V neděli 23. srpna 2009 bude slavnostní mši svatou (slavnost sv. Bartoloměje a připomínka 70. výročí posvěcení kostela) sloužit v 10:30 hodin v Želči pan děkan P. Jan Mach z Kostelce na Hané.

Sváteční mše svatá bude v den výročí posvěcení kostela ve čtvrtek 27. srpna 2009 v 18 hodin.

Jednotlivé části denní modlitby novény:

- znamení kříže a úkon kajícnosti

- úvodní modlitba (modlitba krále Davida v chrámu)

Hospodine, můj Bože, obrať se k modlitbě svého služebníka a k jeho prosbě a vyslyš naše volání a modlitby, které ti dnes předkládáme. Tvé oči ať jsou upřené na náš chrám v noci i ve dne, na místo, o němž jsi řekl: „Zde bude mé jméno!“ Amen.

- četba z Písma svatého a krátké osobní rozjímání

- Korunka Božího milosrdenství

- závěrečná modlitba a znamení kříže

Bože, ty si z nás jako z živých kamenů buduješ svůj duchovní chrám; rozmnož ve své církvi působení svého Ducha, aby tvůj lid věrně dorůstal do plnosti, kterou bude mít u tebe v nebi. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

1. den – úterý 18.8.2009

2 Kron 5,6 – 6,2 - Vystavěl jsem ti dům, místo, kde bys přebýval navěky.

Úryvek líčí svornost lidu shromážděného se svým králem na posvěceném místě. I dnes jsme povoláni znovu vytvořit jediný lid, povolaný naslouchat Božímu slovu a slavit jedinou eucharistii.

Král Šalomoun a celé společenství Izraele se sešli před archou a obětovali brav a skot, že se nedal pro množství spočítat ani odhadnout. Kněží přinesli archu Hospodinovy smlouvy na její místo do vnitřku chrámu - do velesvatyně - pod křídla cherubů. Cherubové rozprostírali křídla nad místem archy a zakrývali archu i její tyče. V arše nebylo nic, jen dvě desky, a ty tam vložil Mojžíš na Chorebu, (desky smlouvy), kterou sjednal Hospodin s izraelskými syny při jejich východu z Egypta. Trubači a zpěváci zároveň jako jedním hlasem začali chválit a velebit Hospodina. Jakmile se rozezvučely trubky, cimbály a hudební nástroje k chvále Hospodina, "neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky", dům se naplnil oblakem Boží velebnosti, takže kněží nemohli vykonávat službu kvůli oblaku; Hospodinova velebnost totiž naplnila Boží dům. Tehdy pravil Šalomoun: "Hospodin se rozhodl, že bude přebývat v temném oblaku. Proto jsem ti vystavěl dům jako příbytek, místo, kde bys přebýval navěky."

2. den – středa 19.8.2009

Ez 43,1-2.4-7a - Chrám byl plný Hospodinovy velebnosti.

V této nádherné teofanii, zjevení Boha, nazírá prorok na Boží slávu. Bůh se ujímá vlastnictví znovuvybudovaného chrámu, aby zůstal uprostřed svého lidu a obnovil smlouvu. Každý kostel nám připomíná, že Boží Slovo, které se stalo tělem, zřídilo si mezi námi stánek.

Anděl mě vedl k bráně směřující k východu, a hle - od východu přicházela velebnost Izraelova Boha; její zvuk byl jako zvuk vodních spoust a od Boží velebnosti zářila země. Hospodinova velebnost vešla do chrámu branou, která směřuje k východu. Tu mě zdvihla síla a uvedla mě do vnitřního nádvoří, a hle - chrám byl plný Hospodinovy velebnosti. Zatímco anděl stál vedle mě, slyšel jsem, jak ke mně mluví kdosi z chrámu. Řekl mi: "Synu člověka, zde je místo pro můj trůn, zde je místo, na němž budou spočívat chodidla mých nohou, kde budu navěky bydlet uprostřed synů Izraele."

3. den – čtvrtek 20.8.2009

Ez 47,1-2.8-9.12 - Viděl jsem vodu vytékající z chrámu; všichni, k nimž se ta voda dostala, se uzdravili.

Vize nového Jeruzaléma má své srdce ve vizi nového chrámu, do něhož se vrací Hospodinova sláva (Ez 43,1-9). Prorok líčí uzdravující působení nové Boží přítomnosti uprostřed svého lidu. Spojují se zde geografické vzpomínky na chrámový pramen (Iz 8,6-8; Žl 16) s představou hojnosti vod v ráji (Gn 2,10-14). Tak vzniká obraz, v němž všechno požehnání vychází z chrámu, tj. od Boha.

Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle - pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ - na východ totiž bylo chrámové průčelí - voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. Pak mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnější bráně směřující na východ, a hle - voda vytékala z jižní strany. Řekl mi: "Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a jeho voda je tím uzdravena. Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda, a vše se uzdraví. Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřestane jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí."

4. den – pátek 21.8.2009

1 Kor 3,9c-11.16-17 - Jste Božím chrámem.

K budování církve přispívají mnozí, ale musí se dbát Božího plánu: základem je pouze Ježíš Kristus. Společenství je příbytkem a Božím vlastnictvím, a proto útoky na jeho celistvost jsou útoky proti samotnému Bohu.

(Bratři!) Vy jste Boží stavba. Podle Boží milosti, která mi byla dána, položil jsem jako zkušený stavitel základy, dále na tom staví už jiný. Každý však ať se dívá, jak na tom dále staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen - a tím je Ježíš Kristus. Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!

5. den – sobota 22.8.2009

Ef 2,19-22 - Celá stavba vyrůstá ve svatý chrám v Pánu.

V Kristu nalezly všechny národy nový soulad a vzájemnou soudržnost, takže mohou překonat všechna rozdělení, tkvící v povaze a v dějinách, a mohou se sjednotit v "jediného nového člověka" před Bohem. Kristus je nárožním kvádrem svatého chrámu, který buduje Duch na základech apoštolů.

(Bratři!) Už nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny. Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kvádr. V něm je celá stavba spojena a vyrůstá ve svatý chrám v Pánu. V něm i vy jste budováni působením Ducha v Boží příbytek.

6. den – neděle 23.8.2009

Žid 12,18-19.22-24 - Přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha.

Někteří křesťané pocházející ze židovství pociťovali stesk po slavnostní liturgii v jeruzalémském chrámě, která bývala tak působivá. Autor listu Židům je ujišťuje, že to všechno byl stín a předobraz pravé slavnosti, který nám zanechal Kristus svou velikonoční liturgií.

(Bratři!) Nepřistoupili jste k hmotné hoře, (z které) šlehal oheň a která (byla zahalena) mračnou temnotou a bouří, a přitom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. (Když to všechno Izraelité) slyšeli, zdráhali se (poslouchat a prosili), aby (Bůh) už k nim nemluvil. Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému: ke shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; (přistoupili jste) k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy, a byli jste pokropeni krví, která mluví důrazněji než krev Ábelova.

7. den – pondělí 24.8.2009

Lk 19,1-10 - Dnes přišla do tohoto domu spása.

Případ celníka Zachea nás vyzývá, abychom si přáli spatřit Ježíše a hlavně abychom se s ním skutečně setkali. Kristus se nezdráhá bydlet u hříšníka, kde nakonec ovoce obrácení "čtyřikrát" převýší předešlý způsob života.

Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby ho uviděl, protože tudy měl procházet. Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: "Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě." On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: "Vešel jako host k hříšníkovi!" Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!" Ježíš mu řekl: "Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo."

8. den – úterý 25.8.2009

Jan 4,19-24 - Opravdoví ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě.

Ne vždycky a ne nutně jsou opravdovými ctiteli ti, kdo nejvytrvaleji chodí do kostela, nýbrž ti, kdo prokazují spravedlnost, milují pravdu a žijí v lásce. Bez těchto ctností nestoupá modlitba k Bohu a není mu milá, i když se koná s okaázalostí a pompou.

Samařská žena řekla Ježíšovi: "Pane, vidím, že jsi prorok! Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: `(Jen) v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.'" Ježíš jí odpověděl: "Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. Ale nastává hodina - ano, už je tady - kdy opravdoví (Boží) ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě."

9. den – středa 26.8.2009

Jan 10,22-30 - Svým ovcím dávám věčný život.

V Jeruzalémě se konala slavnost posvěcení chrámu. Bylo to v zimě. Ježíš chodil v chrámě v Šalomounově podloubí. Židé se kolem něho shlukli a řekli mu: "Jak dlouho nás chceš držet v napětí? Jsi-li ty Mesiáš, řekni nám to otevřeně!" Ježíš jim odpověděl: "Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které konám ve jménu svého Otce, vydávají o mně svědectví. Ale vy nevěříte, protože nepatříte k mým ovcím. Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme."

16.8.2009 - Velikonoční hostina

20. neděle v mezidobí B – 16.8.2009

Janovo evangelium 6, 51–58

Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“

Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 287. Proč je eucharistie velikonoční hostinou?

Eucharistie je velikonoční hostinou, neboť Kristus, když svátostným způsobem uskutečňuje velikonoční oběť, dává nám své tělo a svou krev jako pokrm a nápoj; a ve své oběti nás spojuje se sebou samým i mezi sebou navzájem.

Téma: Velikonoční hostina; ‚vezměte a jezte‘, ovoce svatého přijímání

Dnešní evangelium je další části delší Ježíšovy řeči o přijímání jeho těla. Co znamená, že Ježíšovo tělo je skutečný pokrm a krev je skutečný nápoj? Je totiž na nás kladen nárok, abychom domů do svého života přenášeli věci, které k nám přicházejí od Boha – ve Slově, v Bibli – a v síle setkání s Ježíšem ve mši svaté. Je-li ‚něco‘ skutečným pokrmem – pak bychom to měli mít také u sebe doma. Přeci to asi bude důležité aspoň tak, jako léky na cukrovku nebo na krevní tlak.

Někdo by řekl, že s nevděčností se těžko bojuje – pokud si člověk věci nevybojuje sám. Že si vážím teprve toho, pro co jsem se nadřel. Co na to ale Ježíšova podobenství? Pokud jde o dělníky na vinici – ti, kteří by si výdělku měli nejvíc vážit, protože se nadřeli – tak právě ti nejvíc reptali. A pokud jde o zaujetí pro věc, pro věc Božího království – nedává nám Ježíš za příklad člověka, který se nadřel, a na poli se mu hodně urodilo – tomu řekl ‚blázne‘. Pokud jde o zaujetí pro věc Božího království, je nám kladen za vzor člověk, který se nenadřel, ale na poli našel poklad. S radostí potom šel a pole koupil. Dalo by se taky říci, že námaha pro tohoto člověka přišla na řadu teprve ve chvíli, kdy objevil poklad. A námahu v tu chvíli nepočítal.

I nám jde o následující: objevit a žít z pokladu naší víry v Krista. Naším pokladem je onen ‚skutečný pokrm‘ – tedy Ježíšovo tělo. Snažme se zahlédnout vzácný původ a vzácný charakter tohoto pokladu, který se nám při každé mši svaté poodkrývá. Potom budeme schopni námahy – s radostí nad tímto nesmírným pokladem.

Náš život je místem, kde Ježíšova přítomnost přináší plody – mluvíme o ovoci svatého přijímání. Toto ovoce svatého přijímání reálně může a má být v našem životě přítomno – vždyť sám Ježíš nabádá: „Ratolest, která nenese ovoce, bude odříznuta od kmene – a shoří.“

Tedy to, co má v našem životě zářit, nejsme ani my sami (vinná ratolest taky nebývá nablýskaná – ale její hodnotou jsou plody). V našem životě mají zářit skutky, které vyšly z Boží síly, my jsme je vykonali z Božího požehnání – a směřují k dobru, k Boží oslavě, aby co nejvíce lidí umělo Bohu poděkovat. Toto je ovoce svatého přijímání.
Naším pokladem je naděje, že jsou na světě dobré věci. Naším pokladem je naděje, že dobro má sílu vítězit a proměňovat naše mezilidské vztahy. Naším pokladem je každý Ježíšův zázrak, který pro mě v mém životě vykonal. Naším skutečným pokladem je Ježíš ve svatém přijímání. Tedy prosíme a děkujeme."

Velký tábor 2009 je za námi!

Letní stanový tábor starších dětí jsme v sobotu 8. srpna 2009 šťastně zakončili.
Díky Bohu za požehnání a díky všem, kteří se na organizaci tábora podíleli.
Níže si můžete prohlédnout malou galerii fotografií.