Jak rozumět ohlášené zdržovací taktice, kterou v parlamentu chystá opozice? Odpůrcům vládou prosazovaných zákonů mohou obstrukce připadat odůvodněné, neboť míří proti pochybné reformě. Zdržování ale přijetí zákonů neodvrátí a je v praxi na nic. Obstrukce jsou vlastně projevem bezmocnosti. Lidé co dlouze řeční, aniž by to mělo hlavu a patu, působí navíc trapně, bez ohledu na jejich záměr či zaměření. Když politikům chybí vkus a vychování, budí to u občanů stejnou nevoli, jako když jim chybí zásady a inteligence. Místo opozičního cirkusu by lid znechucený poměry uvítal opoziční alternativy. To nejmenší, co se dá občanům bez obstrukčních ubohostí slíbit, je návrat k současné praxi. Bylo by zcela korektní a srozumitelné, kdyby opozice po prohraném hlasování suše oznámila: zrušíme, co vláda zavádí, a zavedeme, co vláda zrušila. Lépe by samozřejmě působilo, kdyby opozice místo negace přišla s lepším řešením. A ideální by bylo, kdyby se poslanecká sněmovna jako celek uměla chytrého řešení dobrat společně. Už dlouho jsme svědky toho, jak parlamentem procházejí normy špatné, vůči občanům nepřátelské, bez ohledu na to, kdo zrovna vládne. Vesměs se jedná o rozhodnutí nevratná, takže také u dnes schvalovaných reforem se dá předpokládat, že budou platit tak dlouho, než je poslanci nahradí ještě horšími. Předem rovněž můžeme počítat s tím, že další zhoršování špatného stavu bude tradičně provázeno nevkusnými opozičními obstrukcemi. Na té kontinuitě nevratné špatnosti a trapnosti je ovšem pozoruhodné, že to vždycky nějak přežijeme. Jen atmosféra se mění. Občan se od zklamání vrchností přes zlobu na vrchnost dopracoval k tomu, že vrchností pohrdá.
Žádné komentáře:
Okomentovat