Krize je špatná věc, nicméně pro Vánoce je krize požehnáním. Pokud je tedy pravda, že si lidé kvůli krizi méně půjčují a méně nakupují. Konzum a vánoce totiž nejdou dohromady.
Autor:
Ivan Hoffman
A nic na tom nemění, že zrovna o vánocích mají paradoxně obchodníci největší žně. Nákup vánočních dárků se považuje za způsob jak potěšit blízké. Jenomže po vánočním rozbalování se ukáže, že radost z obdarovávání trvá krátce. Tím spíše, jedná-li se o radost z darů pořízených na dluh a vánoce bude třeba splatit, aby smutně neskončily exekucí.
Podstata vánoc je samozřejmě duchovní a nejlepším darem je zahrnout blízké láskou. Přestože to ale dobře víme, stejně vyrážíme rok co rok na nákupy. Možná pro jistotu, neboť si nejsme úplně jisti, zda duchovno preferují i naši blízcí. Kdybychom jim nic nekoupili, třeba by si řekli, že je nemáme rádi! Nejspíše se takto vzájemně držíme v konzumní pasti, ze které proto není úniku. Omezíme-li teď s odvoláním na krizi množství a cenu darů, příjemně nás překvapí, že atmosféra štědrého večera tím neutrpí. Spíše naopak.
Úvahy o vhodnosti omezit vánoční nákupní hysterie neradi slyší ekonomové, kteří vyhlížejí Ježíška jako pomocníka v boji s recesí. Mají za to, že zvýšená vánoční spotřeba domácností nastartuje ekonomický růst. Bude-li se prodávat, umožní to výrobu, výroba zvýší zaměstnanost, vydělá se, aby bylo za co nakupovat a tak dokola. Jenomže máme od svatého dítěte z Betléma chtít, aby ekonomům a politikům pomáhal s prodejem všelijakých krámů? Nestačí, že přichází na svět, aby zachraňoval naše pochroumané duše? Není chytřejší chtít Vánoce tiché, klidné, šťastné a veselé a proto raději skromné, chudé, než bohaté na zabalené věci?
Žádné komentáře:
Okomentovat